Šárku a Michala jsem poznala před pár lety při příležitostí novorozeneckého focení jejich dcerky. Tenkrát pro mě newborn focení bylo relativně novou disciplínou. Byla jsem moc ráda, když na mě tenkrát za dveřmi čekali dva moc milí lidi 🙂
No, a o pár let později jsme se sešli znovu na předsvatební schůzce, kde jsme už domlouvali svatební focení. To mám vždycky obrovskou radost, když se můžeme vidět opakovaně a zvlášť u tak krásných příležitostí jako je svatba.
Celá svatba byla hodně osobní, probíhala na zahradě, tudíž atmosféra dýchala pohodovou domácí atmosférou a vzhledem k počtu dětiček to bylo opravdu super řešení. Byla to taková zahradní párty malých trpaslíků, co se ráchají v bazéncích 🙂
Ten den bylo totiž to největší vedro snad z celého roku. Ostrý sluníčko, jen špatně vrhající stíny ovocných stromů a 38 stupňů. Moje noční můra. No, fotograf si vždycky musí nějak poradit, ale já se přiznám, že prostě světelný podmínky jsou prostě tak důležitý, že když to není ani z daleka dobrý, běhá mi mráz po zádech. Na druhou stranu focení vnímám jako zachycování okamžiků v co největší autentičnosti, včetně počasí a dalších vlivů…Takže nedá se nic dělat, vzhůru do focení. Ještě, že jsem měla takový dva pohodáře…
Opět moc děkuji za krásnou příležitost a setkání!
