S Míšou a Liborem jsme se znali už z předsvatebního focení, které mimochodem doporučuji hlavně z toho důvodu, že se dopředu seznámíme a zjistíme, zda nám to vůbec dohromady bude klapat. Protože co si budem…svatba je velká událost a chcete tam mít lidi, kteří vám nějakým způsobem sednou a nebudou to pro vás morousové a prudiči. A abych byla teda úplně upřímná, platí to i obráceně. Joo, nemyslete si, taky mám kolikrát strach, s kým se potkám a nejlepší je být k sobě i druhému upřímný a když se vám něco nezdá, slušně spolupráci odmítnout. No, každopádně tady u těch dvou sympaťáků se to rozhodně nestalo a už předsvatební focení bylo hodně pohodový a krásně to plynulo.
Proto jsem se taky na svatební den hodně těšila. Cesta na svatbu byla trnitá (doslova, GPS mě zavedla na pole a ač moje řidičské schopnosti jsou bravurní, málem jsem skončila ve škarpě), dojela jsem relativně včas. Taky jsem netrefila hned na první dobrou svatební místo a nebudu lhát, když jsem přijela na místo, trochu mě polilo horko. Objekt vypadal jak nějaký starý sklad před kterým na mě nevraživě civěl pán ve fešných trenýrkách. Snad to nebude svatebčan? No naštěstí zanedlouho jsem zjistila, že jsem těsně vedle. S pocitem úlevy jsem dorazila na místo a mohla jsem se ponořit do svatební atmosféry, která mi přinesla pár fotografických výzev, ale také moc milých lidí (tímto děkuji všem svatebčanům, které jsem mohla poznat a prohodit s nimi pár slov. Byli jste milí a moc si cením lidí, kteří se chovají přátelsky).
Při párovém focení jsme také fotili s pejskama, koněma a snaha byla chytit stádo ovcí. Málem se zadařilo, nicméně obávám se, že ovce byly vyděšené příliš horlivými novomanželi, kteří k nim zběsile utíkali, nehledě na elektrický ohradník mezi nohama 😀
Tak teď už pojďme mrknout na pár fotek.
Děkuji novomanželům za možnost sdílení.
